Na Letavy jsme se dostaly nenásilně a náhodou. Téměř náhodně jsme se ocitly na svatbě Terezky a
Radana v Plumlově a pak už to šlo samo.
Tedy pokud lze jako samo označit věčné naléhání Thomky s Verešem, že se musíme přihlásit,
protože místa už se zaplňují, a rozhodně toho nebudeme litovat.
A nelitovaly jsme! Ačkoliv Lucčina cesta první dílnou nebyla až tak malebná, jak by si člověk o
malbě mohl myslet, nevzdala se a přijela znovu. A znovu. A znovu. Ono totiž na dílně až tak nesejde,
když se sejde hromada letavských lidí a přijmou vás s otevřenou náručí. A srdcem. A hrdlem. A játry…
Kája se na své poprvé vydala cestou stand-upu a ještě odtamtud neodešla. Lucka do stand-upu
přesedlala a loni jste nás obě mohli slyšet slamovat.
A co nám Letavy přinesly a jak je vidíme do budoucna?
Oboje má společný jmenovatel, a to letavský kelímek. Zasvěcení vědí, nezasvěcení vědět nechtějí.