Liberec/Brno, na Letavách od roku 2010
Na Letavách mi říkají PetŘ (jen Mathej mi říká Hanakin) a jsem z Brna.
Jak se dostane kluk z Brna, bez vazeb na Slovensko, až na Letavy?
Přes Ostravu! Nebo přes Vyškov?
Vlastně za to může moje první láska. Nebo pančelka v dramaťáku? Nebo Hanka Štrbová?
Zpětně se zásluhy všech zúčastněných rozplývají. Faktem zůstává, že moje první láska byla
z Ostravy a poznali jsme se, když se naše dramaťáky potkali na přehlídce ve Vyškově asi 40 km
od Brna. Divadelní přehlídka Kajdeš v Ostravě byla dobrá příležitost, jak se s mou tehdejší milou zase
vidět, stačilo „jen“ přesvědčit celý soubor a vedení ZUŠ a už se jelo. Kajdeš organizovala Hanka
Štrbová (ano, TA Hanka Štrbová!) a jako lektor workshopů tam nebyl nikdo jiný než Maňo Lacko (ano,
TEN Maňo Lacko!) a Vlado Sadílek (ano, TEN… ale vždyť už chápete, že jo?)
O té mé první lásce by se dalo psát dlouze, byť trvala jen devět měsíců. Stejně zeširoka by se dalo
psát o lásce k Ostravě. Pro tuto chvíli vám musí stačit, když tvrdím: Jsou věci, které můžeš zažít jen
v Ostravě.
Kajdeš bylo jednou z těch nádherných. A tak, když se po prázdninách pár lidí z dramaťáku, včetně
Peti Kurečky (ano, TOHO…), nadšeně z Letav vrátilo, nastal čas – rok po rozchodu, první rok na vysoké
škole, která mi úplně neseděla – zapomenout na to, co bylo, a formou přihlášky na Letavy učinit ten
první krok do neznáma.
Moje první Letavy proběhly v roce 2010 a byly to ty nejlepší první Letavy. Ale nebojte, vaše první
Letavy budou určitě taky nejlepší. Celou tu dobu jsem sice každý rok v herecké dílně (pamatuju časy
ještě před seníkem), ale stihl jsem si při tom vyzkoušet letavskou improligu, maskabál, letavball,
standup v rámci Výpredaja nápadov, čtení při ohništi, vyhrát příležitostné čestné ocenění „Letavské
zlomené srdce“ udílené hereckou dílnou, založit Padlistán, jet na PAN, strávit noc na Letavské
ambasádě, zažít svatbu Letaváka, přijet na Letavy už v pátek, jít na pivo do Šoltýsky, nejít se
standupery na Ujať, jet na halušky do Kokavskej izby, jet na halušky do Zvolenskej Slatiny, dát si pizzu
v Hriňovej, stát se hrdým přítelem KIAbaru, neméně hrdým členem redakce letavského periodika
(kdyby náhodou existovalo, tak i ilegálního Brafíčka) a v neposlední řadě celebrantem Omše
za Kolejáka (ano, TOHO Kolejáka!!!)
V civilním životě jsem herec, a tak se občas někdo diví, proč jezdím pořád jako účastník do herecké
dílny. Za ta léta přemítání už jsem si vypracoval generickou odpověď: Protože mi divadlo, které se
dělá na Letavách, dává větší smysl, než divadlo, kterým se živím.
Jeden divadelní teoretik kdysi definoval divadlo jako komunikaci komunikací o komunikaci.
Myslím, že na komunikaci stojí veškeré umění. A taky na svobodě. A tahle „komunikace svobodou“ je
jakousi esencí Letav, ze které pak celý rok žiju.
Takže, jestli jste například z výčtu výše něčemu nerozuměli, svobodně navažte komunikaci ;-)